Růže - jarní řez
Každoročně touto dobou, v době květu forzýtií, upravím růžím trochu fazonu a samozřejmě odstraním mulč.
Vědu z řezu nedělám. Dodržuju jednoduchá pravidla.
Vždy stříhám tak, aby poslední očko směřovalo ven z korunky. Výhony silné krátím výrazně míň než ty slabé.
A jednoduše jde pryč
- všechno suché, nemocné nebo jinak poškozené
- výhony velmi slabé
- některé výhony směřující do korunky.
Tolik obecně.
Stříhám samozřejmě s ohledem na to, jaké mám růže - záhonové, pnoucí, sadové, půdokryvné.
Anglickým i pnoucím růžím stačí obvykle jen minimum řezu. Těm jsem letos dělala tedy jen kosmetické úpravy.
před a po řezu
Můj způsob možná není nejdokonalejší. Já jsem ale spokojená. A zdá se, že mé růže taky. A o to běží.
Stačí opravdu jen několik jednoduchých pravidel a s troškou citu, nadšení a lásky k věci, to jde pak skoro samo. Hlavně z toho nedělat vědu, nebát se stříhnout a aspoň zpočátku netrvat na dokonalosti. Růže hodně odpustí. Časem se styl vytříbí ke spokojenosti pěstitele i jeho svěřence, růže. A když potom růžové keře tonou pod záplavou květů, víte, že svou práci děláte dobře.
Ať nám ostnité krásky dělají radost!
před a po řezu
Žádné komentáře:
Okomentovat