Reni Blog

Mauritius - splněný sen

Co mi pamět sahá, cestuju. Tedy ... občas opravdu cestuju, ale od mala to dělám aspoň v myšlenkách anebo prstem po mapě. To mám ráda ostatně doteď. Nad otevřenou mapou dalekých krajů sním. Myslím, že je to nejspíš dědičné. Moje maminka to má totiž taky.

 Můj sen se stal skutečností v prosinci 2014. Doteď vlastně nevím, jestli se mi to jen nezdálo...

 Nezdálo ... poznám to, protože máme přece fotky!

A bylo to celé opravdu jako sen...

 Letěli jsme z Prahy do Dubaje. Odtud na Mauritius. Let s Emirates byl bezva. Všechno proběhlo naprosto hladce. 

 Vybrali jsme si hotel La Pirogue ve Flic en Flac - měl velmi dobrá hodnocení. A oprávněně. Naprosto úžasný hotelový resort. A dokonalá péče o hosta!

Řekla bych, že někdy až přehnaná ... no proč bych si nemohla donést talíř s jídlem ke stolu sama! 

 Všude čisto. Velmi milý a vstřícný personál. To se jen tak nevidí!

Ostatně i běžně na ulici jsou místní velmi milí a sami navazují řeč, nabízí pomoc. Pro Středoevropana příjemná novinka.

 

 Hotel má překrásnou, dlouhou pláž, bílý písek s úlomky korálů. Někomu vadí, mohou být ostré. Nám nevadily. Pláž vždy čistá, skoro liduprázdná. Až neuvěřitelně, protože hotel je dost velký. Tu se opavdu nikdo nemusí bát, že bude přelidněno.

 Jsem dovolenkový čtenář. Teda ne, že bych četla jen na dovolené. Čtu, když mám čas. Moc ho nemám - na čtení. Běžně stihnu na dovolené přelouskat tlustou knížku a pak hledám jakékoliv další tiskoviny ke zpracování.

 Tentokrát to bylo jinak. I když kniha s námi jela. A ne jedna. Jednoduše mi bylo líto, klopit oči do stránek, když okolo bylo tolik věcí ke koukání. Číst jsem nezačala...

Snažila jsem se, zapamatovat si všecku tu krásu! Kdoví kdy a jestli vůbec něco takového ještě uvidím. No a v televizi, jak uznáte, to není ono.

 Být to jen na mé osobě, procestovala bych celý ostrov. Můj muž měl ale lehce odlišný názor. Nejvíc se mu totiž líbila pláž, pohoda a koktejlíky, takže nebylo úplně snadné ho přesvědčit, aby se zvedl z lehátka nebo vylezl z vyhřátého oceánu a jel se mnou na průzkum ostrova. Nakonec se povedlo a stálo to za to. 

 Zkusili jsme taxi i místní autobusy. Jeden den jsme si půjčili auto. Jezdí se vlevo. Samozřejmě jsme to věděli. Já byla v klidu ... i přes hlasitou 'krasomluvu' řidiče. Já neřídila. 

 Nakonec jsme toho z ostrova viděli dost. Ale zase ne všechno ... říkal můj muž, že aspoň prý budeme mít důvod se vrátit. Občas mu to připomenu...

 Navštívili jsme botanickou zahradu v Pamplemousses, sedmibarevnou zemi Chamarel, starou koloniální vilu Euréka, několikery vodopády, hinduistické posvátné jezero, čajové plantáže a plantáže vanilky, Port Louis s čínskou čtvrtí i tamější nejznámější tržiště. Ochutnali jsme šťávu z cukrové třtiny v krámku u silnice - mimochodem vynikající i přes pokulhávající nebo spíš úplně kulhavou hygienu. Řekla jsem si ... všecko je v hlavě, prostě se nepose... A taky že ne. Funguje to!

 Trefili jsme se do období, kdy dozrává litchi. Veliké střapce ovoce visí na stromech jako baňky. Moc pěkné a moc dobré. Mnohem lepší než u nás ze supermarketu. A mango! Mňam! Mangová zmrzlina mě ohromila dokonale. A to fakt nejsem zrovna zmrzlinový typ. A kokosový ořech z obchůdku u cesty...

 Nejlepším zážitkem ale bylo plavání s delfíny. Když jsme připluli na místo, byl tam takový ... až posvátný klid. Moře klidné a slyšet bylo vlastně jen dýchání delfínů, když se vynořili. Pak do vody ... a krásné modro ... a byli tam, celé hejno těch krásných savců. V jednu chvíli byli všude. Vpravo, vlevo, pode mnou, přede mnou ... a zpívali... Nikdy na to nezapomenu...

 ... nezapomenu ani na nádherné západy slunce nad oceánem ... na voňavý tropický déšť ... a tolik odstínů modré barvy ... na procházky po pláži, duhové korálové ryby ... na úžasné výhledy ... na rytmy tance séga, na milé obyvatele ostrova, na vynikající jídlo ... a vůbec na všechno, co jsem mohla vidět a zažít. Na celý barevný Mauritius.

 Ještě nikdy jsem netrávila adventní čas mimo domov, až teď. Skoro vše jsem stihla nachystat před odletem. Poprvé jsem ale nepekla cukroví. Naštěstí mamka ano. Jednu krabici jsme dostali na cestu a druhou jsme s sebou vezli v kufru. No co kdyby byl hlad, že? Hlad nebyl, ale zfutrovali jsme všechno. Další bedna cukrovi byla nachystaná doma, když jsme se vrátili. Díky, mami! Tak jsem si zařídila klidný čas předvánoční, prvně. A teď budu doufat, že to nebylo naposled...