Reni Blog

I já mám pana Božského

 Byla to láska na první pohled. Prvně jsem ho viděla na fotce na internetu. A nemohla jsem ho pustit z hlavy. Fešák s jiskrným okem. Dokonce se mi o něm zdálo. To se mi fakt nestává. Chtěla jsem ho. A moc.

 A od myšlenky k činu byla cesta krátká. Brzy jsme se jeli na mého vyvoleného podívat. Byl ještě krásnější než na obrázku. Radost pohledět! Já ho chtěla mazlit, on nechtěl. Mnohem víc ho v tu chvíli zajímala jistá čičina, která před ním prchala a schovala se za kredenc. No nevzdala jsem to. Nakonec jsme se přece jen trošku pomuchlovali. A za týden už byl u nás doma ...

Malá, chlupatá, modrooká koule s hedvábným kožíškem ... náš mazlíček ... nový člen rodiny ... šlechtic ... ragdoll Eliášek ... můj pan Božský ... i tak mu říkám.

 Je miláčkem celé rodiny ... vlastně až na výjimku, můj muž trošku žárlí. Snažím se mu to vynahradit. Myslím muži, ne kočičákovi. 

                       

 Čičin je tak trochu pes. Když zrovna tvrdě nespí, chodí za mnou jak 

ocásek. Společník on je převeliký. Zvládá veškeré domácí práce i 
lenošení u telky. Moc pěkně zahradničí. To pak musím kontrolovat,
jestli vegetaci někde něco nechybí. Občas chybí. Nejraději vyrábí 
perforované listy a kouše do pupenů. To nemám ráda. Hlavně na 
orchideje jsem háklivá.

Kdo nechce být sám, ať pořídí si ragdolla.