Nové orchideje

 Nedávno mi dorazilo pár nových orchidejek. Objednávala jsem na pokojovky.cz a jsem opravdu spokojená. Všechny rostlinky vypadají pěkně, Psychopsisu dokonce raší květní stvol.

Psychopsis papilio a Psychopsis Mariposa alba

Renanthera imschootiana a Renanthera monachica



Epidendrum pseudepidendrum 



Rossioglossum grande

Angraecum sesquipedale

Snad se u mě bude novému rostlinstvu dobře dařit. 

Phalaenopsis - pěstování

 Jedna z nejméně náročných orchidejí vůbec, aspoň podle mě. Stačí jen troška péče a trpělivosti. Potom se dozajista odmění květy.

Pěstuju je už léta a věřte, je to snadné, opravdu.

 Stanoviště mají rády světlé, ale ne slunečné. Já je mám obvykle v místnosti na západ. Píšu obvykle, protože je různě přemisťuju, podle toho, kde zrovna chci, aby dělaly parádu. Dlouhou dobu měly taky místo na východním okně. 

 Běžná pokojová teplota jim bohatě postačí. Pro indukci květů je lepší mírné snížení teploty v noci. I vzdušná vlhkou stačí běžná.

 Velmi důležitá je zálivka. Zalévám, až je substrát dokonale suchý. Většinou důkladně proleju pod tekoucí vodou a nechám okapat. Další variantou je, ponořit do vody celý květináč, pak vodu vylít. 

Nejlepší je samozřejmě dešťovka. Já používám i vodu z vodovodu, pokojové teploty.

Vodu nikdy nenechávám v listovém srdíčku. Když mi tam zateče, odsaju ubrouskem. 
 Používám hrubší korový substrát s rašeliníkem a plastové průhledné 
květináče. Ty jsem si trochu vylepšila - nadělala jsem do nich díry. Substrát tak lépe vysychá.

 Hnojím, když jsou rostliny ve fázi růstu. To se pozná snadno - raší květní stvol, roste list nebo kořeny. Zkouším různá hnojiva, hlavně používám Wuxal super a Biplantol. Střídám hnojení na list se zálivkou. Hnojím 1x týdně, slabým roztokem hnojiva.
Mimo růstovou fázi nehnojím.

nové kořeny

nový květní stvol

 Po odkvětu ustříhnu jen suchou nebo zažloutlou část stvolu. Co není zaschlé nebo zažloutlé, nestříhám. Ze zbytku stvolu totiž často vykvétá znovu. Přesazuju podle potřeby. Většinou, když kořeny důkladně vyplní květináč. Taky když se mi nepozdává substrát.

 Phalaenopsis může kvést kdykoliv v roce a v květu vydrží měsíce, troška péče se tak v tomto případě určitě vyplatí.

Dort kočičí

 Celý březen je u nás v rodině ve znamení oslav. V březnu totiž máme největší koncentraci oslavenců v roce. Náročné období.
 A tak mě ani letos neminula příprava narozeninového dortu. Tentokrát byl požadavek na dort kočičí. Představu, co si s tématem počnu, jsem neměla. Tu mám ostatně zřídka.
Takže - po důkladné úvaze a zvážení možností, jsem si nakonec řekla, že se pokusím vymodelovat figurky kočičáků. Poslední zkušenost s modelováním mám ze školky. Evidentní výzva.
 Modelem seděl náš čičin. Vlastně ležel.
Zhotovení prvního zvířete mi chvilku trvalo, druhé už šlo líp. No a když už jsem byla rozjetá, tak jsem ještě udělala pár hlodavců.
 Použila jsem Smartflex, obarvený potravinářskými barvami. Skleněné nudle posloužily jako fousky.
Dortový korpus i krém je podle receptu z knížky Slavnostní pečení s Ivetou. Korpus obsahuje bílou čokoládu a je moc dobrý. O čokoládovém krému ani nemluvě!
Celý dort jsem potáhla Formixem, dokola udělala lem, nainstalovala vyrobené zvířectvo a opuntíkovala boky dortu. A hotovo. Můžeme slavit!

  

Mauritius - splněný sen

Co mi pamět sahá, cestuju. Tedy ... občas opravdu cestuju, ale od mala to dělám aspoň v myšlenkách anebo prstem po mapě. To mám ráda ostatně doteď. Nad otevřenou mapou dalekých krajů sním. Myslím, že je to nejspíš dědičné. Moje maminka to má totiž taky.

 Můj sen se stal skutečností v prosinci 2014. Doteď vlastně nevím, jestli se mi to jen nezdálo...

 Nezdálo ... poznám to, protože máme přece fotky!

A bylo to celé opravdu jako sen...

 Letěli jsme z Prahy do Dubaje. Odtud na Mauritius. Let s Emirates byl bezva. Všechno proběhlo naprosto hladce. 

 Vybrali jsme si hotel La Pirogue ve Flic en Flac - měl velmi dobrá hodnocení. A oprávněně. Naprosto úžasný hotelový resort. A dokonalá péče o hosta!

Řekla bych, že někdy až přehnaná ... no proč bych si nemohla donést talíř s jídlem ke stolu sama! 

 Všude čisto. Velmi milý a vstřícný personál. To se jen tak nevidí!

Ostatně i běžně na ulici jsou místní velmi milí a sami navazují řeč, nabízí pomoc. Pro Středoevropana příjemná novinka.

 

 Hotel má překrásnou, dlouhou pláž, bílý písek s úlomky korálů. Někomu vadí, mohou být ostré. Nám nevadily. Pláž vždy čistá, skoro liduprázdná. Až neuvěřitelně, protože hotel je dost velký. Tu se opavdu nikdo nemusí bát, že bude přelidněno.

 Jsem dovolenkový čtenář. Teda ne, že bych četla jen na dovolené. Čtu, když mám čas. Moc ho nemám - na čtení. Běžně stihnu na dovolené přelouskat tlustou knížku a pak hledám jakékoliv další tiskoviny ke zpracování.

 Tentokrát to bylo jinak. I když kniha s námi jela. A ne jedna. Jednoduše mi bylo líto, klopit oči do stránek, když okolo bylo tolik věcí ke koukání. Číst jsem nezačala...

Snažila jsem se, zapamatovat si všecku tu krásu! Kdoví kdy a jestli vůbec něco takového ještě uvidím. No a v televizi, jak uznáte, to není ono.

 Být to jen na mé osobě, procestovala bych celý ostrov. Můj muž měl ale lehce odlišný názor. Nejvíc se mu totiž líbila pláž, pohoda a koktejlíky, takže nebylo úplně snadné ho přesvědčit, aby se zvedl z lehátka nebo vylezl z vyhřátého oceánu a jel se mnou na průzkum ostrova. Nakonec se povedlo a stálo to za to. 

 Zkusili jsme taxi i místní autobusy. Jeden den jsme si půjčili auto. Jezdí se vlevo. Samozřejmě jsme to věděli. Já byla v klidu ... i přes hlasitou 'krasomluvu' řidiče. Já neřídila. 

 Nakonec jsme toho z ostrova viděli dost. Ale zase ne všechno ... říkal můj muž, že aspoň prý budeme mít důvod se vrátit. Občas mu to připomenu...

 Navštívili jsme botanickou zahradu v Pamplemousses, sedmibarevnou zemi Chamarel, starou koloniální vilu Euréka, několikery vodopády, hinduistické posvátné jezero, čajové plantáže a plantáže vanilky, Port Louis s čínskou čtvrtí i tamější nejznámější tržiště. Ochutnali jsme šťávu z cukrové třtiny v krámku u silnice - mimochodem vynikající i přes pokulhávající nebo spíš úplně kulhavou hygienu. Řekla jsem si ... všecko je v hlavě, prostě se nepose... A taky že ne. Funguje to!

 Trefili jsme se do období, kdy dozrává litchi. Veliké střapce ovoce visí na stromech jako baňky. Moc pěkné a moc dobré. Mnohem lepší než u nás ze supermarketu. A mango! Mňam! Mangová zmrzlina mě ohromila dokonale. A to fakt nejsem zrovna zmrzlinový typ. A kokosový ořech z obchůdku u cesty...

 Nejlepším zážitkem ale bylo plavání s delfíny. Když jsme připluli na místo, byl tam takový ... až posvátný klid. Moře klidné a slyšet bylo vlastně jen dýchání delfínů, když se vynořili. Pak do vody ... a krásné modro ... a byli tam, celé hejno těch krásných savců. V jednu chvíli byli všude. Vpravo, vlevo, pode mnou, přede mnou ... a zpívali... Nikdy na to nezapomenu...

 ... nezapomenu ani na nádherné západy slunce nad oceánem ... na voňavý tropický déšť ... a tolik odstínů modré barvy ... na procházky po pláži, duhové korálové ryby ... na úžasné výhledy ... na rytmy tance séga, na milé obyvatele ostrova, na vynikající jídlo ... a vůbec na všechno, co jsem mohla vidět a zažít. Na celý barevný Mauritius.

 Ještě nikdy jsem netrávila adventní čas mimo domov, až teď. Skoro vše jsem stihla nachystat před odletem. Poprvé jsem ale nepekla cukroví. Naštěstí mamka ano. Jednu krabici jsme dostali na cestu a druhou jsme s sebou vezli v kufru. No co kdyby byl hlad, že? Hlad nebyl, ale zfutrovali jsme všechno. Další bedna cukrovi byla nachystaná doma, když jsme se vrátili. Díky, mami! Tak jsem si zařídila klidný čas předvánoční, prvně. A teď budu doufat, že to nebylo naposled...

I já mám pana Božského

 Byla to láska na první pohled. Prvně jsem ho viděla na fotce na internetu. A nemohla jsem ho pustit z hlavy. Fešák s jiskrným okem. Dokonce se mi o něm zdálo. To se mi fakt nestává. Chtěla jsem ho. A moc.

 A od myšlenky k činu byla cesta krátká. Brzy jsme se jeli na mého vyvoleného podívat. Byl ještě krásnější než na obrázku. Radost pohledět! Já ho chtěla mazlit, on nechtěl. Mnohem víc ho v tu chvíli zajímala jistá čičina, která před ním prchala a schovala se za kredenc. No nevzdala jsem to. Nakonec jsme se přece jen trošku pomuchlovali. A za týden už byl u nás doma ...

Malá, chlupatá, modrooká koule s hedvábným kožíškem ... náš mazlíček ... nový člen rodiny ... šlechtic ... ragdoll Eliášek ... můj pan Božský ... i tak mu říkám.

 Je miláčkem celé rodiny ... vlastně až na výjimku, můj muž trošku žárlí. Snažím se mu to vynahradit. Myslím muži, ne kočičákovi. 

                       

 Čičin je tak trochu pes. Když zrovna tvrdě nespí, chodí za mnou jak 

ocásek. Společník on je převeliký. Zvládá veškeré domácí práce i 
lenošení u telky. Moc pěkně zahradničí. To pak musím kontrolovat,
jestli vegetaci někde něco nechybí. Občas chybí. Nejraději vyrábí 
perforované listy a kouše do pupenů. To nemám ráda. Hlavně na 
orchideje jsem háklivá.

Kdo nechce být sám, ať pořídí si ragdolla.

Maki Sushi

U nás doma je to moc oblíbené jídlo. Na první pohled možná trochu složité, ale ve skutečnosti to tak hrozné není. Určitě to zvládne každý! 

Potřebujeme: 

 sushi rýže

 nori řasa

 rýžový ocet na sushi

 wasabi

 japonská sojová omáčka

 avokádo

 okurka (semínka odstranit)

 sashimi tuňák

 sůl, cukr

 Nejdřív velmi pečlivě propereme rýži, toto je velmi důležité. Rýži zalejeme vodou v poměru 1 : 2(voda), necháme 10 minut stát. Nesolíme.

Pak rychle do varu. Jak se začne vařit, stáhneme teplotu a vaříme 15 minut. Poklici nezvedat!

Potom odstavíme, poklici pryč a přikrýt utěrkou. Necháme 20 minut. Rýže dojde.

 Zatím smícháme: 2 dcl horké vody

                 2 pol. lžíce octa

                 1 pol. lžíce cukru

                 1 kávová lž. soli - nemíchat kovem

 - toto množství stačí přibližně na 3 dcl suché rýže

 Smícháme s rýží - rýži jen ´převracíme´.

 Na bambusovou rolovací podložku (dobré je, obalit si podložku potravinovou fólií, pak se to nelepí) dáme nori řasu (lesklá strana dolů). Na ni souvislou, tenkou vrstvu rýže - na horní straně nedávat až k okraji! Nešlo by to pěkně srolovat. Rýži trochu potřeme wasabi - raději opatrně - a dáme ´náplň´ (tuňák, okurka, avokádo ...). Pak 
pomocí podložky opatrně zarolujeme. Při tom rolku lehce utahujeme.

A hotovo! Nakrájíme a můžeme servírovat! 

No a jak jsem říkala, zvládne to každý, kdo má chuť! A dobrou chuť!

Konečně jaro

 Tak jsem se konečně dočkala. Jaro. Ne, že bych neměla zimu ráda, mám, ale takovou tu pohádkovou, bílou. A když není bílá - jakožto u nás moc nebývá - tak odpočítávám dny a vyhlížím první jarní květy.

 Vilíny u nás na zahradě už dělají parádu od února. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli se mi víc líbí žlutý nebo červený, tak jsem pro jistotu zasadila oba. Jsem spokojená. Líbí se mi v páru.

                        

 Mám ráda krokusy. Na zahradě u lesa je jich každé jaro plno. Před 
lety jsem vysadila stovky cibulek ... a myslím, že ještě nějaké dodám. Pořád se mi jich zdá nějak málo ...

Kvetoucí líska je taky parádní záležitost ...

A ještě okrasná tráva ... než jí udělám jarní sestřih ...

Lush - šampon Rehab a kondicionér American cream

 Filozofie značky Lush se mi líbí, tak jsem si řekla, že musím pár produktů určitě vyzkoušet. Mimo jiné jsem tedy vybrala šampon Rehab a kondicionér American cream. 
Pro představu: vlasy mám dlouhé, husté, zesvětlované, sušší konce a mastnější u kořínků.

Šampon Rehab 
 Musím říct, že šampon na mě zapůsobil. Myslím dobře. 
Dobře pění, hodně a pěkně voní, není třeba dávat velké množství. Krom jiných složek obsahuje také silice - levandulovou, rozmarýnovou, jalovcovou a mátovou ... voní jako bylinkový záhon. A moje vlasy jsou po něm lesklé, hladké a nadýchané. Po některých šamponech mám vlasy jakoby krepaté, hrubé, suché. Po Rehabu ne. Vlastně ... moje vlasy nemají co vytknout. Polepšily si. Řekla bych ... takové trochu lázně. 

Kondicionér American cream 
 Tak ... teď to bude horší.
 Měl by vonět po vanilce, jahodách a pomerančích, šalvěji. Voní krásně, to ano. Jen tam nějak necítím zmíněné ingredience, teda kromě šalvěje. To je ale můj problém.
 Prostě mně nějak nefunguje. Vlasy po něm nerozčešu ani náhodou. Zkusila jsem tedy větší množství i hodně velké množství. A nic. Nerozčesala jsem. Možná někde dělám chybu ... zatím mě nenapadá kde ... ještě ho trochu mám, tak to s ním nevzdám.
Abych vlasy rozčesala, přidávám trochu jiného, osvědčeného kondicionéru, co na moje vlasy platí. To mě štve, opravdu nerada tu pěknou vůni kazím (i když můj ´fungující´ kondicionér voní jen jemně). 
 Moje vlasy si s ním prostě nerozumí. Tak aspoň krásně voní!
... a takové jsem do něj vkládala naděje. No nic, dokonalý kondicionér budu hledat dál!

Makeup kočička

 Opravdu velmi jednoduchý kočičí makeup. Hotový za několik málo minut. I pro netrpělivé děti a určitě ho zvládnou i méně zruční malíři.

 Stačí černá a bílá tužka na oči, nejlépe tužky měkké, tvrdá nejde dát na štětec. Na obrys čumáčku jsem použila zkosený štěteček, pak stačí jen vybarvit.

Fousky a obočí taky štětečkem, přímo tužkou mi to tolik nešlo. 

 Myslím, že ještě lepší bude ale použít obličejové barvy nebo třeba gelové oční linky a ještě lépe oční linky ve fixu. To pak půjde samo!

        

Tak máme namalováno!

Už jen kožíšek, uši a ocásek ... 

Passiflora caerulea - Mučenka modrá

 Rostlinku jsem koupila předloni v Lidlu za pár korun. Byla drobná, jen s několika málo listy. Vykvetla hned v prvním roce.

 Léto tráví na slunečné terase, na zimu stěhuji do zimní zahrady (18-23 stupňů). V létě potřebuje hodně vody. V zimě zalévám jen málo.   

Od jara do podzimu občas přihnojím - tím, co mám zrovna po ruce.

 Vůbec se nejedná o rostlinu náročnou. Pravda je, že se jí nijak zvlášť nevěnuju a přesto pravidelně a bohatě kvete. 

 Letos si s květy trošku pospíšila.....

  Běžně se uvádí nižší teploty pro přezimování, než píšu já. Zdá se ale, že ani zmiňovaná  zimní teplota na závadu není.

Nově ve sbírce 

    

Masdevalia

   

Tolumnia

                        

Právě kvete  
        

Cymbidium pěstuju už několik let, rozkvetlo mi ale poprvé. O to větší radost..... už jsem ani nedoufala. Možná jsem konečně našla místo na zahradě, které se mu v létě líbí - ve stínu u kamenné zdi.  

   

       Paphiopedilum ´Pinochio ´