Dušičkový dort (bezlepkový) / Halloween cake (gluten free)

 Tak makeup na dušičkový večírek bych už měla. Ještě to chce něco na zub. Dort se, myslím, šikne. 

Korpus:
4 vajíčka
4 vanilkové pudinky
1 prášek do pečiva
1 vanilkový cukr 
2 dcl cukru krupice
2 dcl oleje
 Vše dáme do mísy a našleháme. Hotové těsto nalejeme do vymazané, vysypané dortové formy a pečeme 40 - 45 minut na 180°C.

Krém:
500g mascarpone
vanilkový extrakt
1 smetana ke šlehání
cukr moučka dle chuti
potravinářská barva - žlutá, červená (používám barvy gelové, dobře se s nimi pracuje)
 Mascarpone osladíme, přidáme vanilkový extrakt a obarvíme na požadovaný odstín. Ten jsem nechala trošičku tmavší, lehce zesvětlí po vmíchání dotuha ušlehané šlehačky. 

 Vychladlý korpus rozřežeme na dvě části, spodní díl potřeme marmeládou (není nutné) a pak krémem, přiklopíme vrchním dílem. Zbytek krému natřeme na dort. Dáme na chvíli do lednice.
Rozehřátou čokoládou (dobarvila jsem černou gelovou potravinářskou barvou) namalujeme pavučinu a do ní pěkně usadíme hmyz (celou hmyzí sadu jsem koupila v hračkářství). 
A máme hotovo. Dušičkový nebo chcete-li halloweenský večírek může začít!

Ascocenda Suksamran Gold

 Mám velkou radost! Poprvé mi vykvetla Ascda. Suksamran Gold. Asi jsem byla konečně hodná. Radost mám o to větší, že s kvetením dělala náramné drahoty - listy rostly velké a silné, jen květy ne a ne ukázat. Dala si načas, tajnůstkářka. Ale teď to stojí za to!

 Rostlina je celkem velká a tomu taky odpovídá velikost květů. V nejširším místě mají přes 12 cm. Miluju puntíky! 

... a nezbytná kočičí asistence ... je přece potřeba tu ženskou (teda mě), kontrolovat... 

...

 Rostlinu jsem objednávala u Lukscheitera v e-shopu, je to už několik let. Myslím, že 3 určitě a stála asi kolem 400,- (nekvetoucí). Snad mě paměť příliš neklame.
 A koho by zajímalo, jak Ascocendy a Vandy pěstuju, návod najde v mých předchozích příspěvcích. 

Halloween makeup

 Loni jsem se inspirovala Halloweenem a uspořádala v tomto duchu malý večírek. Ne ale halloweenský - DUŠIČKOVÝ! Ať je pěkně po našem.
 Pozvala jsem hosty, udělala výzdobu, nachystala pohoštění a taky bylo potřeba, aby jsme se odpovídajícím způsobem vymódili. Moc to nechtělo - našla jsem tmavé oblečení a na obličeje jsem rodince namalovala jiné obličeje. Potom, to už pod rouškou tmy, jsme šli vítat hosty. Ti ani náhodou nevěděli, že jsou zváni ke strašidlům, to mělo být překvapení. A povedlo se. Štěstí, že mají pro strach uděláno! Ale pravda - přede mnou lehce couvli. V tom sporém světle mi to totiž náramně seklo. 
 A protože měla akce úspěch, tak si to letos zopakujeme. Holky už si vymýšlí, jak se vyparádí a co budeme malovat. Já už jsem si letošní strašidlo vybrala. Vlastně nakonec dvě. 

 Na první makeup jsem potřebovala jen dva tmavé, matné oční stíny (paletka Sleek - Au naturel 601, odstíny bark a noir). Začala jsem postupně s nanášením světlejšího ze stínů a podle potřeby jsem partie, které jsem chtěla, aby byly více ve stínu, ztmavovala stínem černým. Štětce jsem střídala podle potřeby. Na detaily se mi osvědčily zkosené štětce (původně na obočí). Nic víc potřeba není. Jen stínujeme a rozmazáváme barvy štětci. Pokud by bylo potřeba ještě světlejší, vystupující partie zvýraznit a jakoby 'vytáhnout', použijeme velmi světlý stín, eventuelně trošku rozjasňovače vhodného odstínu. 

 Druhý makeup je o chlup náročnější. Nejdřív jsem bílou barvou na obličej (viz. obr.) natřela ty části, které mají vystupovat a mají být nejsvětlejší. Pak jsem postupně udělala tmavé stíny (černým očním stínem), detaily a drobné linky jsem malovala zkoseným štětcem, stejně jako u prvního bubáka. Postupnými přechody (rozmažeme štětcem) mezi bílou a černou docílíme pěkných stínů a hloubky. Tam, kde jsem chtěla intenzivní černou, jsem použila černou barvu na obličej (viz. obr.). Stačil by ale i černý stín nebo třeba tekuté oční linky (hlavně na drobné linky jsou výborné). Světlé partie, které mají vystupovat, stejně jako v předchozím případě, můžem zvýraznit rozjasňovačem. Jen pozor na odstín.

Obecně: 

 Barvy vždy nanáším postupně, od nejsvětlejší k nejtmavší - nejdřív si stíny jen lehce naznačím a postupně přidávám na intenzitě a ztmavuju! Je taky dobré si nejprve obličej rozvrhnout a jemnou linkou nebo tečkovaně vyznačit budoucí, aspoň základní, linie. 

 Celkově vzato ... na bubáka stačí pár pomůcek, trocha trpělivosti a špetka fantazie. Když to máme, můžeme jít strašit!

 Musím se přiznat. Malovat bubáka mě baví mnohem víc, než si dělat běžný denní makeup. Jen je kapánek zdlouhavější - myslím bubák...

 Mimochodem - původně jsem připravovala video, jenomže ... to by mi v půlce natáčení nesměla dojít baterka. No nadarmo nejsem blondýna. Tak jen aby jste věděli...

Hlíva ústřičná / Oyster mushroom


 Můj muž pořídil hlívovou sadbu. Ve slevě (čert ví, proč to zlevnili, že). Bylo mi to podezřelé, ale dobře. Už jsem pěstovala kde co, jen ne houby. Přečetla jsem teda návod na pěstování a hlívu podle něho zaopatřila. Našla jsem jí místečko v garáži a pravidelně ji chodila pozorovat. Nic. Vůbec nic se nedělo, dlouho ... a pak jsem na ni zapomněla. Až můj muž, když něco kutil v garáži, našel hlívovou zahrádku i s úrodou. 
Nejlepší ale je, že to bylo vlastně úplně bez práce. Jen jsem sadbu dala na vybrané místo a čekala. Nic víc. 

 V návodu na pěstování se, mimo jiné, píše: nejdřív dáme do teploty 15 - 25°C a až se v otvorech objeví zárodky plodnic, snížíme teplotu na 10 - 18°C a asi 8 hodin denně by měla mít mírné světlo. 
To všechno se u nás v garáži stalo tak nějak samo. K poklesu teplot došlo vlivem počasí a nejspíš i v tu správnou dobu. A lehké přítmí, které tam panuje, bylo nejspíš akorát. 

 A abych neprošvihla případnou další sklizeň, dala jsem teď zahrádku tak, abych ji při každém příjezdu do garáže měla přímo před nosem. Vyhlížím úrodu číslo dvě a občas kontroluju, jestli je substrát vlhký - to se má, píšou to na pytlíku. 
Takže ... závěr zní - hlívová zahrádka je bezva. Když se najde vhodné místo, jde to snadno a skoro samo. Jen nezapomenout sklidit.

Dort s květy a motýly / Cake with flowers and butterflies

 Další výzva, taková pěkná. Tentokrát zadání znělo: motýlkový dort. Tak jo. Tu (už dva roky) fungl novou silikonovou formu na krajkové motýly už bylo potřeba stejně oprášit.
 Žádnou jasnou představu o výsledné podobě narozeninového dortu pro moji malou slečnu jsem ale neměla. Spíš hodně nejasnou. Jasní byli jen ti motýli, tak jsem se pustila nejdřív do nich. Nó ... slavně jsem nezačala. Já ne a ne ty zatracené motýly udělat! (Cukrovou krajku jsem dělala poprvé.) Po urputném, několikahodinovém snažení (vůbec jsem nebyla vzteklá) jsem usoudila, že chyba je (jak jinak) ve hmotě, kterou jsem na krajku koupila. Tak jsem teda honem letěla pořídit hmotu jinou - tentokrát snad lepší! Byla lepší. Motýli se podařili. A ze samé radosti, že je konečně mám, jsem k nim dodělala ještě několik kytek, aby nebyli sami. Ty už jsem jednou dělala, tak to šlo o poznání líp než ten zpropadený hmyz. 
 Korpus byl žádán čokoládový, tak teda čokoládový. Krém jsem udělala máslový s pudinkem a vanilkou. Potahovací hmota je Formix a kytičky jsou ze Smartflexu. 

... můj potahovaný dort číslo pět je hotový! 

 Teď budu čekat, jaký dort si vymyslí druhá oslavenkyně na jaře. Podle předběžných informací to vypadá na nějaké zvíře. Možná to bude ale ještě horší nápad - rozuměj - píšu horší, protože moje profese má k dortům opravdu hódně daleko. Nezbývá tak, než pohledat informace, jak se co dělá a potom se pokusit o realizaci. Ještě ale, že ty díťata mám, mohla bych se nudit ... a možná bych ani nikdy nezjistila, že pro dort nutně nemusím do cukrárny.