V říjnu potřebujeme velice nutně jeden narozeninový holčičí dort. A když potřebujeme narozeninový holčičí dort, čeká mě práce.
Pokusím se to vzít stručně, i když stručně to teda fakt neprobíhalo...
Nejdřív jsem se pustila do té koruny. Na papír jsem namalovala šablonu, tu jsem vystříhla a z vyválené modelovací hmoty (Smartflex) jsem korunku podle šablony vyřezala. Pak jsem pracně hledala něco, kolem čeho budoucí korunku obmotat, aby zaschla v žádané podobě. To dalo dost práce, ale nakonec korunka padla jak ulitá na pixlu s Elmexem. Tak jsem to namotala kolem oné ústní vody, kraje slepila, natvarovala jsem špičky korunky a dala ji schnout. Po uschnutí bylo nutné se zbavit toho Elmexu, na který se korunka, dle předpokladů, přilepila a ne a ne se dobrovolně pustit. S trpělivostí mi nevlastní se mi nakonec přece jen podařilo korunku osvobodit. Nešlo to ani dobře ani rychle, zato si to aspoň zapamatuju. Ještě zbývalo pozlatit a nalepit cukrové perličky na špičky. Další zkouška trpělivosti. Kuličky po celé kuchyni a třpytky nejen tam. Ale koruna hotová.
Upekla jsem oblíbené korpusy, tmavé i světlé. Dort jsem sestavila, střídavě světlá tmavá vrstva, promazala mojí domácí mirabelkovou marmeládou a čokoládovým krémem. Povrch obou hotových dortíků jsem pečlivě potřela čistě máslovým krémem, vrch i boky důkladně vyrovnala a dala chladit. Potáhnout korpusy (Formix) pak trvalo jen chvilku.
Aby se mi spodní dort nepropadl váhou horního, pro jistotu jsem ho vyztužila. Posloužila mi obyčejná brčka, ta jsem nastrkala do středu dolního korpusu tak, aby byla nakonec horním korpusem schovaná a zastříhla jsem je na výšku korpusu. Pak jsem teprv trochou máslového krému přilepila druhé patro dortu.
Dala jsem se do zdobení. Nejdřív jsem instalovala korunku, udělala jsem mašličky, kanýrky (ty mi daly, nemám pořádná udělátka na takové atrakce, tak mi trvalo, než jsem na to přišla - to jen aby bylo jasno) a zbytek zdobení. Všecko jsem to na dort nalepila a hotovo.
Naučila jsem se pár nových věcí a hlavně, opět jsem si ověřila, že když se chce, tak to prostě jde. A ne, že ne. I když to občas nejde úplně hladce. No a to mně teda nejde. Kdyby jo, tak by mě to nejspíš ani nebavilo. A já jsem radši, když mě to baví.
To úplně nejlepší na tom celém snažení ale je, že jsem mohla udělat radost. Moje, teď už osmiletá, princezna, byla totiž z dortu nadšená. A to je nejvíc!
Je to i jeden z důvodů, proč pro dort nejdu jednoduše do cukrárny. Ono by to nebylo ono...